Albatros DVa, Eduard, 1/72
Napsal: 25 dub 2024, 18:50Máme tady 19-tý stíhací Albatros ve sbírce a 7 kousek od Eduardu. To bych možná už mohl dostat množstevní slevu 
(8 leží rozložený na stole a bude také postaven 
)
Model netřeba popisovat. Na modelu provedeny pouze malé úpravy. Vyřezání otvorů v horním křídle pro ovládací trny křídélek, ztenčeny stěny kokpitu a ubroušena obruč spojující přední podvozkové nohy - tato byla použita na Albatrosech DI až DIII. U DV a DVa už nikoliv.
Kulomety z leptu Part.
stavba zde: viewtopic.php?f=71&t=151095&p=2641262#p2641262
Předlohou je Albatros DVa vč. 5294/17 Lt. Wilhelma Kolba sloužící u Jasta 76 na konci roku 1917. Tento pilot nastoupil k jednotce 5 listopadu 1917. Walter Boehning (velitel jednotky) popsal Lt.Kolba : Jeden z nejvíc talentovaných pilotů jednotky, měl létání v krvi. Navíc velmi sympatický a přátelský ke svým kamarádům. Pořád v dobré náladě. Během misí byl naprosto spolehlivý. Čekala ho velká letecká budoucnost nebýt jeho předčasné smrti.
Pro Lt.Kolba byl 12. prosinec 1917 posledním. Toho dne, v 15,25h vedl Walter Boehning Staffel o čtyřech letounech na hlídku do francouzského prostoru. Po provedení hlídky začal v 16,30h sestup k letišti Habsheim. Jako obvykle letěl Walter Boehning jako poslední letadlo formace ve větší výšce a kryl své spolubojovníky při závěrečném přiblížení k letišti před případným nepřátelským útokem ve výšce cca 1000m. V tom spatřil světle modrý Albatros poručíka Kolba jak přešel do stoupání pak se převrátil doprava a zmizel za kopcem v mírném klesání. Walter Boehning předpokládal, že poručík Kolb měl technické problémy a nouzově přistál.
Přistál, nechal svůj Albatros vyběhnout po letišti, vyskočil z něj a došel k vozu zaparkovaném u hangáru. Vyjel do místa, kam viděl klouzat Kolbův Albatros. Když našel místo přistání byl doslova zděšen. Kolbův Albatros ležel na boku kompletně zničen. Křídla byly omotány kolem trupu, podvozek vytržen ze svého uchycení. Na místo doběhnuvší vojáci právě vytahovali pilota z kokpitu. Polní lékař ohledal pilota a jen zavrtěl hlavou. Poručík Kolb byl mrtev. Při nárazu došlo k fraktuře lebky. Pilot měl pouze koženou kuklu a náraz do zmrzlé země dokonal své.
Následné vyšetřování odhalilo skutečnou příčinu pádu. Kolbův Albatros byl jedním z těch, u kterých se projevila veliká slabina těchto stíhaček. Křehká křídla. Při přiblížení k letišti došlo k odtržení křidélka a následnému zborcení horní nosné plochy.
Markingem jednotky Jasta 76 byla modrobílá příď a VOP společně se světlemodrým trupem. Osobním označením pilota byl žlutočerný pruh na trupu, barvy jeho rodného města Mnichova. Albatros byl zvláštní mimo jiné i tím, že měl horní křídlo maskované zeleno/fialovou kamufláží, zatímco křídla spodní byly potaženy 5ti barevným plátnem lozenge.
Mnoho dalších osudů pilotů bavorské jednotky Jasta 76 je popsáno v úžasné knize Royal Bavarian Jagdstaffel 76 Bruno Schmaelinga. Je tam i fotografie Kolbova Albatrosu po havárii.
(8 leží rozložený na stole a bude také postaven )Model netřeba popisovat. Na modelu provedeny pouze malé úpravy. Vyřezání otvorů v horním křídle pro ovládací trny křídélek, ztenčeny stěny kokpitu a ubroušena obruč spojující přední podvozkové nohy - tato byla použita na Albatrosech DI až DIII. U DV a DVa už nikoliv.
Kulomety z leptu Part.
stavba zde: viewtopic.php?f=71&t=151095&p=2641262#p2641262
Předlohou je Albatros DVa vč. 5294/17 Lt. Wilhelma Kolba sloužící u Jasta 76 na konci roku 1917. Tento pilot nastoupil k jednotce 5 listopadu 1917. Walter Boehning (velitel jednotky) popsal Lt.Kolba : Jeden z nejvíc talentovaných pilotů jednotky, měl létání v krvi. Navíc velmi sympatický a přátelský ke svým kamarádům. Pořád v dobré náladě. Během misí byl naprosto spolehlivý. Čekala ho velká letecká budoucnost nebýt jeho předčasné smrti.
Pro Lt.Kolba byl 12. prosinec 1917 posledním. Toho dne, v 15,25h vedl Walter Boehning Staffel o čtyřech letounech na hlídku do francouzského prostoru. Po provedení hlídky začal v 16,30h sestup k letišti Habsheim. Jako obvykle letěl Walter Boehning jako poslední letadlo formace ve větší výšce a kryl své spolubojovníky při závěrečném přiblížení k letišti před případným nepřátelským útokem ve výšce cca 1000m. V tom spatřil světle modrý Albatros poručíka Kolba jak přešel do stoupání pak se převrátil doprava a zmizel za kopcem v mírném klesání. Walter Boehning předpokládal, že poručík Kolb měl technické problémy a nouzově přistál.
Přistál, nechal svůj Albatros vyběhnout po letišti, vyskočil z něj a došel k vozu zaparkovaném u hangáru. Vyjel do místa, kam viděl klouzat Kolbův Albatros. Když našel místo přistání byl doslova zděšen. Kolbův Albatros ležel na boku kompletně zničen. Křídla byly omotány kolem trupu, podvozek vytržen ze svého uchycení. Na místo doběhnuvší vojáci právě vytahovali pilota z kokpitu. Polní lékař ohledal pilota a jen zavrtěl hlavou. Poručík Kolb byl mrtev. Při nárazu došlo k fraktuře lebky. Pilot měl pouze koženou kuklu a náraz do zmrzlé země dokonal své.
Následné vyšetřování odhalilo skutečnou příčinu pádu. Kolbův Albatros byl jedním z těch, u kterých se projevila veliká slabina těchto stíhaček. Křehká křídla. Při přiblížení k letišti došlo k odtržení křidélka a následnému zborcení horní nosné plochy.
Markingem jednotky Jasta 76 byla modrobílá příď a VOP společně se světlemodrým trupem. Osobním označením pilota byl žlutočerný pruh na trupu, barvy jeho rodného města Mnichova. Albatros byl zvláštní mimo jiné i tím, že měl horní křídlo maskované zeleno/fialovou kamufláží, zatímco křídla spodní byly potaženy 5ti barevným plátnem lozenge.
Mnoho dalších osudů pilotů bavorské jednotky Jasta 76 je popsáno v úžasné knize Royal Bavarian Jagdstaffel 76 Bruno Schmaelinga. Je tam i fotografie Kolbova Albatrosu po havárii.
