Diskusní fórum modelářů

Tento model jsem si přivezl jako suvenýr z Tatra muzea v Kopřivnici a dokončil ho už před víc jak půl rokem, ale nemohl jsem se furt dokopat k jeho nafocení. Stavba byla vcelku bez problémů, model má asi 16 dílů, pár detailů jsem doplnil, upravil jsem přední nárazník a angličákový podvozek a zatmelil pár bublinek. Největším nedostatkem jsou velice nekvalitní obtisky, které se rády rozpadají po namočení a pokud přežijí, rozpouští se po přelakování, takže každý konec mé drezíny má bohužel jinou poznávací značku (nebo jak se tomu na dráze říká), dvě stejné se mě zachránit nepodařilo, alespoň že znaky na dveřích jakž-takž přežily.
Unikátem stavby ale bylo to, že jsem nevěděl, co vlastně stavím. Kora tento model označuje jako Tatra Dm 4-30001, což není typové označení ale poznávací značka. Na netu jsem našel dva typy tatrováckých drezín 15/30 (kapota žehlička a záď jako hatchback) a 15/52 (příď jako T-57b a záď sedan). Kora nám však nabízí žehličku-sedan. Víc mě model připomínal drezínu 15/30 (navíc na krabici je uvedeno Model 1930), takže jsem ho stavěl podle podkladů na tento typ, i s vědomím, že záď je špatně, ale jak k takové zásadní chybě mohlo dojít, mě pořád nešlo na rozum. Opravovat se mě to nechtělo, plánoval jsem oddechovou stavbu a dobře jsem udělal, těsně před dokončením modelu jsem vygůglil článek z Motor journalu o renovaci jedné drezíny Tatra, která přesně odpovídala konfiguraci ze stavebnice. Definitivně teda vím, že model představuje ranou verzi Tatry 15/52. Kéž by to Kora popisovala pořádně...

Ještě pár před barvou.

Hezký drobek!

Díky

Výborný Model,to musí bejt bleška kakraholte.

Díky za pochvalu, drezína měří na délku 5,5 cm (s podstavcem je to dohromady 7 cm).

Priznám sa, že si neviem predstaviť, ako ste po nastriekaní montovali priehľadné diely. Mohli by ste mi to vysvetliť, rád by som sa to naučil. Dopredu ďakujem.
Zdraví Slezák

Na zasklení používám čiré fólie, buď tzv. fólie do diarámečků, které jsem našel na půdě po dědovi (ani přesně nevím k čemu to sloužilo, asi to pochází z jeho výbavy na domácí vyvolávání fotek) nebo stejnou službu vykoná i průhledná plastová deska tloušťky 0,2 mm (k dostání v modelářských potřebách od různých výrobců).
Z fólie si od oka vystřihnu čtvereček nebo obdélník přibližně o potřebné velikosti a přiložím na daný otvor v karoserii. Následně si fixem s hrotem 0,1 mm obkreslím tvar budoucího okna a podle linky ho obstřihnu. No po pravdě, většinou se mě klepe ruka nebo ujede fix, takže se musí tento krok vícekrát opakovat než dostanu kýžený výsledek, důležité je taky nestříhat okno hned na přesný rozměr, ale nechat si nějakou tu desetinu jako rezervu neboť otvory v kabině nebo karoserii nemusí mít stoprocentně pravidelný tvar (zejména pokud má stavebnice ručně dělanou předlohu).
A nyní už nastává chvíle na přesné doladění a slícování okna. Používám k tomu ručně dělaná brousítka ze šmirglu nalepenýho na kousku překližky (ideální zrnitost se mě jeví 400). Postup je to občas docela zdlouhavý, prostě pořád přikládám okno k díře a přibrušuju, kde je potřeba, dokud okno nezapadne na svoje místo na závěr se stejným brousítkem ještě zaoblím rohy oken, protože dokulata je ustřihnout neumím. Někdy ještě okno vymáchám ve vodě abych smyl prach po broušení nebo čmárance od fixu a opatrně osuším hadrem (přesněji utřu do trika ).
No a teď to hlavní, lepení. Nejlépe se mě na to osvědčil úplně obyčejný Herkules (přemýšlím, jestli jsem vůbec někdy zkusil něco jiného?). Zásadní je, nanášet ho jenom zcela nepatrné množství, já si vždycky naberu kapku párátkem a nanesuju ji pouze do rohů příslušného otvoru a poté roztáhnu po rovných stranách. Okno si přichytím na kousek lepivé gumy (k dostání v papírnictví) na konci jiného párátka a pokud možno rovně ho usadím na patřičné místo. Gumu opatrně odstraním a pár vteřin nechám montáž odležet (lepidlo ale nesmí zaschnout). Následně si vezmu navlhčenou vatovou tyčinku a spoj s ní přejedu, důvod to má dvojí. Zaprvé umyju lepidlo vyhřezlé na povrch skla a za druhé Herkules tak zateče opravdu po celé ploše spoje a zatmelí se tak drobné nepřesnosti. Tady je na místě opět připomenout střídmé nanášení lepidla, protože silnou vrstvu by jsme si rozpatlali všude a po zaschnutí by vytmelené plochy zbělaly (v nepatrném množství naopak Herkules zprůhlední a není to tolik poznat).
Při lepení je dobré nespěchat a nesnažit se zasklít celý model najednou, Herkules potřebuje na vytvrdnutí svůj čas a tak je lepší nalepit třeba jenom dvě tři okna a raději pár hodin počkat, jinak nám hrozí, že si při manipulaci s modelem některé dříve přilepené okno promáčkneme dovnitř. Takto postupuju po celém modelu a hotové dílo nechám asi dva dny pořádně zaschnout a poté ještě jednou okna vyčistím od mastnosty z prstů a lepivé gumy nebo od map z Herkulesu, zase použiju namočenou vatovou tyčinku. Pokud voda nezabírá, vezmu to čistící kapalinou na elektroniku (na čištění televizí, monitorů a displejů, k dostání v elektru). Pokud nejsu s kvalitou některého okna spokojen, stačí nechat vodu působit delší dobu. I zcela zaschlý Herkules opět povolí a okno lze odstranit, plochu očistit a postup zopakovat.
Na úplný konec dolepím předem nabarvené stěrače. Někteří modeláři ještě pomocí střikací pistole napodobují zaprášení oken, ale to mě nikdy nešlo, takže to nedělám.

Snad jsem to napsal aspoň trochu srozumitelně

Ďakujem za perfektný popis a kopu nápadov k tomu !
Vyskúšam a dúfam že zafunguje, ako vám.

Nádherný drobeček